Klimaticky responzivní a odolné stavby: Udržitelná architektura budoucnosti
Stavby ze dřeva jsou moderní. Důvody tohoto trendu sahají od rostoucího povědomí o ekologických otázkách, přes výjimečné fyzikální vlastnosti dřeva, až po úspěšné vyvrácení starých předsudků týkajících se jeho životnosti a požární odolnosti. Součástí tohoto obnoveného zájmu o přírodní stavební materiály je i určitý vedlejší směr, který se v posledních letech stále více prosazuje – a překvapivě se netýká běžného dřeva, ale zuhelnatělého dřeva. Co se může na první pohled zdát jako odvážná demonstrace odolnosti vůči žáru, je ve skutečnosti osvědčený postup pocházející z Dálného východu. Tato metoda výrazně zvyšuje odolnost a trvanlivost dřevěných prvků, a to jak proti povětrnostním vlivům, tak i proti škůdcům a ohni.
Autor: japanese_craft_construction (Flickr) [CC BY 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], via Wikimedia Commons
Náhodný pozorovatel by se mohl zachvět při pohledu na fasády z karbonizovaného dřeva, protože to vyvolává dojem, že dům právě unikl hořícímu peklu. Ve skutečnosti je to ale jinak. Karbonizované dřevo je dřevo, které je záměrně opálené jen do určité míry. Spálena je pouze vrchní vrstva, zatímco spodní část dřeva zůstává ohněm nedotčena.
"Krása" a poškození, které chrání
Práce na dřevěné fasádě tímto způsobem může být užitečná v mnoha ohledech. Opálené dřevo mnozí používají především z estetických důvodů. V závislosti na druhu dřeva a hloubce prohoření lze vytvořit celou řadu zajímavých povrchů, které se vizuálně odlišují od běžných fasád. Zuhelnatěním se navíc zvýrazní kresba dřeva a struktura vláken, které jsou pro každý kus dřeva jedinečné.
Krása opáleného dřeva je bezpochyby věcí osobního vkusu. Proces však přináší i nesporné konstrukční výhody. Opálení stlačuje buňky v materiálu. Dřevo se tak "utěsní" proti plísním, vodě, hnilobě, povětrnostním vlivům a hmyzu. To, co vypadá jako "poškození ohněm", se ukazuje jako účinná ochrana vnějších ploch, takže ošetření toxickými chemickými prostředky na ochranu dřeva je zbytečné. Zatímco venkovní ožehnutý povrch plní svou ochrannou funkci, v interiéru je nutné opálené dřevo ošetřit – například polyuretanovým nátěrem – aby se popelová vrstva neodírala.
Kdo ho vynalezl?
Ačkoli se zdá, že jde o poměrně nový trend, v zemi svého původu je zaveden již po staletí. "Yakisugi" - "zuhelnatělý cedr" - jak se tento proces nazývá, byl vyvinut v 18. století v Japonsku k záměrnému zuhelnatění cedrových prken používaných na fasády. Přestože se zuhelnatělé fasády ve 20. století přestaly používat v důsledku zavedení desek na bázi plastů a cementu, od počátku 20. století zažívají renesanci. Od té doby se tato metoda dostala do povědomí architektů a projektantů v Severní Americe a Evropě.
Závěr
Není jasné, zda byla metoda Yakisugi v západním světě donedávna neznámá, nebo zda šlo jen o nechuť k ohořelým fasádám. Její "znovuobjevení" zde však ukazuje, že pohled do světa na jiné stavební tradice může poskytnout nejen estetickou, ale i technickou inspiraci.
