V chorvatském městečku Kutina, kde krajinu v ulicích určují šikmé střechy a skromné rodinné domky, vznikla nová multifunkční stavba, která v tichosti změnila podobu komerční architektury. Projekt, který navrhlo studio MR 2 architektonski v programu Archicad, a který byl uveden do života díky technickým znalostem studia Baldini, přináší moderní obchodní prostory, které nekřičí - integrují se.

Zvenčí se budova jeví jako jednoduchý jednopatrový dům s podkrovím, obložený elegantním hliníkovým plechem. Za touto pečlivě promyšlenou fasádou se však skrývá dynamický interiér - funguje jako vnitřní pěší ulice, která propojuje několik maloobchodních jednotek v rámci společného komunikačního prostoru. Cíl byl jasný: respektovat stávající charakter čtvrti a zároveň přinést nový architektonický a obchodní zážitek.

Ačkoli hotová budova vypadá nenápadně, proces navrhování a výstavby byl zcela jiný. Projektový tým musel pracovat v rámci přísných výškových omezení a pečlivě vyvážit hmotu, aby zapadla do okolí. Současně museli vyhovět konstrukčně efektivnímu uspořádání, které by zvládlo různá rozpětí, složité cesty zatížení a specifické požadavky maloobchodu - to vše na omezené ploše.

Aby se s těmito výzvami vypořádalo, přijalo studio Baldini od počátku plně digitální pracovní postup. Přístup založený na BIM zajistil včasné sladění architektonických a konstrukčních modelů, což později omezilo problémy s koordinací. Tato strategie "digital first" byla obzvláště důležitá vzhledem k jedinečnému uspořádání budovy a stísněným podmínkám na staveništi.

V souladu s filozofií OPEN BIM tým vyzkoušel dvě různé cesty výměny dat. Jedna z nich zahrnovala import architektonického modelu přímo do systému BIMPLUS, zatímco druhá prošla před nahráním do cloudu systémem ALLPLAN. Oba pracovní postupy fungovaly bezchybně, což týmu poskytlo jistotu, že se v dalším průběhu integrace nevyskytnou žádné problémy.

BIMPLUS se ukázal jako obzvláště cenný pro sledování iterací návrhu. Pomocí vizuálních srovnávacích nástrojů platformy mohli stavební inženýři na první pohled identifikovat změny v modelu, přičemž barevné zvýraznění umožňovalo okamžitou identifikaci úprav. To snížilo potřebu opakovaných koordinačních schůzek a pomohlo předejít možným chybám při předávání modelu.

AutoConverter hrál také klíčovou roli při překlenování propasti mezi návrhem a analýzou. Namísto ručního upravování geometrie nebo správy zarovnání uzlů ve SCIA Engineer postupovali inženýři podle řízeného procesu, který zjednodušil transformaci architektonického modelu na analytický. Díky jasně definovaným jednotlivým krokům byl proces převodu rychlejší, intuitivnější a méně náchylný k chybám.

Jakmile byl návrh konstrukce ověřen v programu SCIA Engineer, tým zkoumal, jak zefektivnit další fázi - vyztužení. Namísto ruční interpretace výpočtů vygenerovali inženýři výztuž pro nosníky a sloupy přímo v programu SCIA Engineer a poté ji přenesli do programu ALLPLAN pro vypracování detailů a dokumentace.

Tento přístup přinesl řadu výhod. Zkrátil čas potřebný k modelování rozvržení výztuže a snížil riziko chybné interpretace mezi analýzou a návrhem. Místo překreslování výztuže od začátku se mohli kreslíři soustředit na zdokonalení výstupu a kombinovat automaticky vygenerované pruty se specifickými detaily projektu a přípravou tisku. Tím, že tým vložil model výztuže zpět do architektonického prostředí, poskytl architektům také větší přehled o tom, jak konstrukce interaguje s jejich návrhem.

Výsledkem byla plně integrovaná smyčka - od konceptu přes analýzu, výztuž až po dokumentaci - která minimalizovala manuální práci a zároveň maximalizovala přesnost a efektivitu.